Město na soutoku řek Váh a Revúca, na severozápadním okraji Nízkých Tater. Je vhodným východiskem na výlety do Nízkých Tater, Velké Fatry a Chočských vrchů.
Historie města sahá do mladší doby bronzové, o čemž svědčí nálezy lužické kultury a sídliště púchovské kultury z přelomu letopočtu. Vznikla zde slovanská osada a později sem přišli němečtí osadníci, kteří tvořili vládnoucí vrstvu měšťanů.
První písemná zmínka o městě je z roku 1233. V roce 1318 udělil Ružomberku podle vzoru Partizánské Lupči městské výsady magistr Donč a potvrdil je znovu král Karel Robert v roce 1340. Mezi městskými právy bylo také právo dolovat zlatou, stříbrnou a měděnou rudu. Od roku 1376 patřili k městu i některé blízké obce (Černová, Biely Potok, Vlkolínec a Ludrová). V období do roku 1526 získalo město osvobození od mýta v celém Uhersku a právo týdenních trhů a jarmarků. Díky těmto výsadám a výhodné poloze se Ružomberok stal významným centrem Liptova. V 15. století se správa města dostala do rukou slovenského obyvatelstva a rozvíjí se řemeslná výroba. Ružomberok se stal známým svými cechy, později průmyslovou výrobou, drátenictvím a vorařením. Za 2. světové války bylo město osvobozené partizánskými vojsky, ale brzy bylo znova obsazené německými vojsky.
Ve městě se nachází původně pozdně barokní klášter piaristů z let 1727-1730, ke kterému přistavěli v roce 1806 kostel s malbami od J. Hanuly. Vzácnou památkou je původně gotický farský kostel ze 14. století, přestavěný roku 1585, upravovaný v 18. až 20. století s malbami od J. Hanuly. V kostele je gotická křtitelnice ze začátku 16. století. Další historickou památkou je kaštěl sv. Žofie.
Narodili se zde anebo působili: malíř Ludovít Fulla, lékař Dušan Makovický a kněz Andrej Hlinka.
