Horská obec (851 m) v Bocianské dolině na rozhraní Ďumbierských a Královoholských Tater.
Historie obce sahá do 13. století, kdy na tomto území začali dolovat zlato obyvatelé Hyb. Východní část území patřila původně panství Liptovský Hrádok a od 16. století banskobystrické komoře. Západní část patřila původně k osadě Liptovský Ján, od 13. století rodině Svatojánských. Zde vznikla ve středověku osada Boca, která v 15. století zanikla, ale v 16. století vznikly dvě Boce (Královská a Svatojánská, pojmenované podle majitelů). Po vyčerpání zdrojů hornictví zaniklo a obyvatelé se zabývali chovem dobytka a soukenictvím.
V obci, podobně jako ve Vyšné Boci, se do současnosti zachovaly hornické dřevěné podsklepené prostorné domy s pavlačemi. Nachází se zde pozdně klasicistický římskokatolický kostel z roku 1844 s původní křtitelnicí, patronátními lavicemi a svícny.
Od poloviny 20. století se obec mění na turistické středisko. Krásné prostředí s loukami a lesy přitahuje stále víc a víc návštěvníků a Nižná Boca získává oblibu i jako zimní rekreační středisko.
Leží v ochranném pásmu NAPANT-u.
